Bylo nebylo, za lesem a dvěma kopci, bydlel Svalovec. Byl samý sval, jak běhal do kopců. Kosti však postrádal, což mu někdy dělalo potíže. Jednoho dne se rozhodl navštívit svého kamaráda Kostlivce.
„Nazdar, Kostlivče!“
„Ahoj, Svalovče!“ pozdravil ho Kostlivec, který celý den lenošil na své pohovce.
Svalovec však byl neustále plný energie. „Pojďme do světa! Chci se hýbat a zažít dobrodružství!“ naléhal.
Kostlivec se jen protáhl a s nadsázkou pronesl: „Půjdu, ale jedině když mě poneseš. A nezapomeň vzít hadr ze skříně,“ připomněl mu.
„Ponesu tě,“ souhlasil Svalovec horlivě. „Ale jedině, když mě budeš podpírat,“ dodal a oba se rozesmáli a vyrazili.
Cestou se dozvěděli, že zlý drak unesl princeznu. Kdo ji zachrání, dostane ji za ženu a půl království k tomu.
„Už se nemůžu dočkat, až zachráníme princeznu“ těšil se Svalovec.
„Taky se celý třesu“ přiznal Kostlivec.
Než vyrazili dál, rozhodli se napít na úspěch své výpravy, ale pod Kostlivcem se objevila hned loužička. Kdyby mohl, začervenal by se.
„Svalovče, vždyť my nevzali ten hadr!“
Mávli rukou a hejbli kostrou. Když dorazili ke králi, ten jim řekl: „Drak je sedmihlavý a všechny rytíře i prince spálil na uhel. Ale pokud to chcete zkusit, nijak vám v tom bránit nebudu.“
Král byl hodný a zoufalý k tomu.
Svalovec a Kostlivec si vymysleli chytrý plán. Kostlivec začal hlasitě chrastit kostmi, aby odvedl drakovu pozornost. Mezitím Svalovec vběhl do dračí sluje, každý sval na něm hrál! Hodil si princeznu přes rameno a kmital pryč. Běžel tak rychle a kmital, až se všechny dračí hlavy do sebe zamotaly! Plán vyšel!
Princezna byla zachráněna. Slavilo se sedm dnů a sedm nocí. Pak se Svalovec a Kostlivec s princeznou a králem rozloučili.
Věděli, že jejich přátelství je to nejcennější, co mají. Protože dokud kosti a svaly drží pohromadě, nic není nemožné!