V dávných časech, kdy Zemi obývali dinosauři, žili tři nejlepší kamarádi – Tyranosaurus jménem Rexík, veselý stegosaurus Stegouš a šikovná triceratopská slečna Tracy. Každý den si hráli na louce, běhali, dupali a závodili v tom, kdo udělá větší otisk do bláta.
Jednoho dne ale oblohu rozčísla zářivá čára. Padal obrovský kámen z vesmíru! Meteor! Rexík zvedl hlavu a vykřikl: „Jestli spadne, všechno rozbije!“
A tak se kamarádi rozhodli, že musí Zemi zachránit. Vydali se hledat moudrého brontosaura, o kterém se říkalo, že má dva mozky – jeden na přemýšlení a druhý na záložní nápady.
Jenomže najít ho, bylo těžké. Byl to samotář a chtěl mít klid. Žil daleko od ostatních dinosaurů.
Cesta k němu byla dlouhá. Trojice kamarádů musela projít pralesem, kde rostly kapradiny vyšší než dům, brodila se přes divoké řeky a vyhýbala se doutnajícím sopkám.
Rex, Stegouš a Tracy se ale nevzdávali a nakonec ho našli – obrovského, poklidného brontosaura, který se spokojeně pásl a přemýšlel.
„Moudrý brontosaure,“ řekl Stegouš, „na Zemi padá meteorit! Co máme dělat?“
Brontosaurus pomalu zamrkal, zamručel a odpověděl: „Meteorit sestřelit nemůžete… Nemáme čím. Ale Zemi můžete trošičku posunout.“
„Jak to myslíš?“ podivil se Rexík.
„Jako když se zasekne výtah. Když vyskočí všichni dinosauři na světě ve stejnou chvíli, Země se maličko zhoupne,“ vysvětlil brontosaurus. „A tím se oběžná dráha nepatrně změní – a meteorit nás mine!“
Tracy dostala nápad, jak dát všem vědět – pošlou kouřové signály z vrcholu sopky! Den a noc kouřili obrovské nápisy na nebi, dokud každý dinosaurus nepochopil: v pravé poledne – VYSKOČIT!
Když slunce stálo nejvýš, zadrnčela Země pod stovkami tlap a ocasů. Všichni dinosauři se rozběhli a vyskočili najednou do vzduchu.
Dup! Bum! Žuch!
Země se jemně zakymácela – a meteorit proletěl o vlásek kolem! Svět byl zachráněn.
Rexík, Stegouš i Tracy se objali a smáli. „To jsme byli dobří!“ volali.
Jenže zatímco dinosauři slavili, ve vesmíru, skrytý za měsícem v úplňku, se nepozorovaně blížil další meteorit – daleko větší než ten předchozí…
A to už je, děti, jiný příběh.
Poučení na závěr
Jaké z tohoto příběhu plyne ponaučení? I ti největší hrdinové dokážou velké věci jen tehdy, když drží spolu. Protože když každý udělá malý skok ve stejný čas, může se pohnout celý svět.